Poutní kostel Navštívení Panny Marie v dnes již zaniklé vsi Skoky (Mariastock) býval původně přifařen ke Žluticím. Obyvatelé zdejší vsi bývali pohřbíváni na hřbitově u kostela sv. Mikuláše u Verušic, kam byla na jejich památku každoročně na svátek patronů počasí sv. Jana a sv. Pavla vypravována ze Skoků procesí, která ustala teprve na konci 50. let 19. století. Po zřízení lokálie ve Skokách roku 1789 za faráře P. Thaddäuse Meixnera ze Sokolova (1788-1798) byl ve svahu za kostelním lesíkem při cestě do Ratiboře na severovýchodním okraji vsi založen obecní hřbitov římskokatolické konfese. Farář Meixnera, který býval také malířem a sochařem, byl po své smrti roku 1798 pohřben již na novém skokovském hřbitově. Zdejší hřbitov je prvně zachycen na mapě stabilního katastru z roku 1841.
V roce 1857 byla poté zdejší lokálie povýšena na samostatnou farnost, ke které byly přifařeny vsi Skoky (Mariastock), Dolánka (Dollanka), Martice (Maroditz), Mlyňany (Lindles) a samota Rohrův mlým (Röhrer Mühle). První farář P. Johann Weinmann tehdy zrušil tradiční procesí do Verušic. Hřbitov ve Skokách sloužil pro pohřbívání zemřelých z malé farnosti, ve které žilo např. k roku 1930 pouze 390 katolíků a 2 osoby jiného vyznání. Ve 20. letech 20. století byl již prostor pohřebiště značně zanedbaný.
Po převzetí farního úřadu přesvědčil nový farář P. Florian Winter (1925-1938) zdejší farníky, aby sami přistoupili k úpravě obecního hřbitova, aby „na zcela zchátralý obecní hřbitov, obraz ohavnosti a odporu pro každého věřícího křesťana, byl důstojný pohled.“ Farář Winter svolal dvě zasedání farní rady. Následně byla stavba vypsána soutěž, ve které byl vybrán a realizací úprav hřbitova pověřen stavební mistr Franz Fischer ze Skoků čp. 7 s odhadovanými náklady na výstavbu 29.000 korun bez daně z obratu. V roce 1927 následně proběhly stavební práce, během kterých bylo prostor pohřebiště o něco rozšířen. Vybudována byla nová cihlová ohradní zeď hřbitova a dlouho žádaný objekt márnice v jihozápadním cípu hřbitova. Stavba probíhala rychle. Při přestavbě bylo speciálně dohlédnuto, aby čtyři staré mohutné lípy jako přírodní ozdoby hřbitova nebyly zbytečně poškozeny a zůstaly zachovány ve své majestátní síle, což bylo zajištěno velmi dobře a odborně zpracovaným plánem úprav hřbitova.
Celkové náklady na stavební úpravy ve výši 33.000 korun zaplatila farní obec ze svých prostředků a již v roce 1928 byla celá částka uhrazena. Na náklady opata tepelského kláštera Dr. Gilberta Helmera byly v průběhu stavebních úprav za částku 1.500 korun nově štafírovány dva náhrobky skokovských farářů P. Arnolda Rauwolfa (1881-1885), a jeho následovníka P. Johanna Baptisty Leibla (1885-1887). Velký hřbitovní kříž byl nově pozlacen a jeho podstavec opraven a nově natřen kamenickým mistrem z Bochova. Ostatky obou duchovních leží jako čtvrtý a pátý hrob několik kroků před křížem pod pěšinou, takže musely být v minulosti vyzvednuty a nově pohřbeny. Podle normy totiž by měly být oba náhrobky vpravo od spodní strany kříže, kde již nestojí.
Okresní rada Dr. Jaroslav Koldovský ze Žlutic a vrchní stavební rada Frank z Karlových Varů vyjádřili při kolaudaci upraveného hřbitova ústně i písemně chválu, díky a oficiální uznání ze strany světských úřadů. Okrskový lékař Dr. Josef Hoyer ze Žlutic podotknul, že úsilí malé farnosti Skoky by mělo být vzorem pro renovaci dalších poněkud zanedbaných hřbitovních míst v okresech Žlutice. Hřbitovní řád byl vypracován vrchním pastorem Florianem Winterem a schválen příslušným hygienickým úřadem. Jeho kopie byly uloženy na okresním hejtmanství ve Žluticích a na obecním a farním úřadě ve Skokách. Pro údržbu hřbitova založil farář P. Florian Winter ze Skoků ve spořitelně hřbitovní fond, ze kterého byla hrazena péče o hrobová místa. Založena byla rovněž hřbitovní kniha.
V průběhu 1. světové války byla na zdejším hřbitově pohřbeni 4 padlí vojáci, mezi které patřil Karl Wufka z Martic čp. 5 (+ 5. 6. 1915) a Franz Spieler ze Skoků (2. 12. 1893 – 23. 3. 1917). Karl Wufka a Anton Schopf jsou uvedeni na pamětní desce obětem 1. světové války z roku 1915 ve vstupní předsíni v podvěží kostela Navštívení Panny Marie ve Skokách. Hřbitov sloužil až do zániku vsi v 60. letech 20. století. Nevyužívaný a neudržovaný prostor následně postupně zarůstal náletovými křovinami. Na přelomu 20. a 21. století byl prostor bývalého hřbitova upraven česko-německou křesťanskou mládeží.
Prameny a literatura:
Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 574-577.
SOkA Karlovy Vary, fond FÚ Skoky, Kronika farnosti Skoky 1910-1929.
Gertrud TRÄGER, Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt 1993, s. 236.
VHA Praha, fond Evidence válečných hrobů.
