81 let od živelné pohromy v Doupovských horách

Přesně před 81 lety postihla ves Lučiny (Hartmannsgrün) ve svatoborské farnosti ničivá přírodní katastrofa. V sobotu 28. května 1938 postihly Bochovsko velmi silné jarní bouře. Oblast srážek tehdy pokrývala zhruba 15 kilometrů čtverečních. Nejsilnější průtrž mračen se přehnala mezi 17. a 18. hodinou přes ves Lučiny v Doupovských horách a rozvodnila zdejší Lučinský potok (Harmannsgrüner Bach) a jeho přítoky. Třemi menšími údolími se valily divoké potoky, které se těsně před Lučinami spojily v mohutnou povodňovou vlnou řítící se proti vsi. Vodní masa způsobila obrovské škody, které výrazně převýšily škody způsobené katastrofální průtrží mračen v roce 1890. Ještě 48 hodin po začátku průtrže mračen protékal Lučinským potokem stále metr krychlový vody za vteřinu.

Během bleskové povodně bylo strženo 11 domů, 4 stodoly, 8 stájí a všech 17 příjezdových mostků k usedlostem, dalších 20 domů bylo těžce poškozeno. Odplaven byl rovněž čyřtunový betonový most přes Lučinský potok. Zničeny byly 4 vodovodní potrubí, 7 různých zdí, 3 sklepy, schodiště a plot. Při záplavách se utopilo 11 koz a množství drůbeže, mnoho zemědělského nářadí bylo vodním proudem odneseno až do další vsi. Z větší části odplaven byl rovněž úsek okresní silnice procházející vsí v délce několika set metrů. Mnoho lidí, kteří přišli o své domovy, bylo potřeba urychleně ubytovat.

Zcela zničen byl rovněž roubený dům manželů Pösöldových, který stával naproti hostinci „Langhans“. Chalupník Johann Pösöld byl v době katastrofy zrovna v lese sbírat dříví a na počátku bouře se uprchl schovat do nedalekého seníku. Jeho manželka zůstala sama doma, napůl hluchá byla bezmocně vystavena mase vody. Nechápala, co ní sousedé křičí, a uprchla do horního patra, kde stála do poloviny těla ve vodě zoufalá u okna, když se najednou celý dům otočil a rozpadl jako domeček z karet. Stará paní se již nemohla zachránit a skončila v rozvodněném potoce a utonula. Její tělo bylo nalezeno druhý den ráno v Dubině. Johannu Pösoldovi a jeho synu Aloisovi, který byl v té době na učení ve Kfelích, zůstalo jen to, co měli na sobě.

Jako první se na místě neštěstí objevili vojáci a četnictvo. V neděli ráno se již zpráva o katastrofě roznesla po okolních vsích a také do nedalekých Karlových Varů. Do Lučin dorazilo bezpočet zvědavých diváků, aby spatřili zkázu na vlastní oči a vyjádřili soucit a podporu místním. Dojet se dalo pouze na začátek vesnice. Celé údolí se podobalo velké ledovcové moréně, všude pouze kamení a bláto, větve, stromy a části domů a nábytku. Mezi oběma břehy potoka nebylo žádné spojení.

V pondělí přijela do Lučin komise z Prahy spolu s pracovníky okresního úřadu ve Žluticích v čele s hejtmanem Dr. Pfeiferem, kteří se zde setkali se zástupci obce Lučiny a pracovníky Státní správy silnic Karlovy Vary. Celková výše škod ve vsi byla odhadnuta na zhruba 6 milionů korun. Škody vzniklé na budovách činily 1,5 milionu Kč, navíc prvotní vyklizení vyžadovalo další náklady ve výši 500.000 korun. Pro většinu demolovaných nebo stržených objektů nepřicházela novostavba na původním místě v úvahu, protože podmínky podloží se vlivem povodní zcela změnily. Před regulací potoka bylo proto nemyslitelné obnovit zničené domy. Náklady na výstavbu nové okresní silnice skrze Lučiny byly vyčísleny na 1,5 milionu korun a další 2 miliony korun byly plánovány na úpravu koryta Lučinského potoka. Odstranění škod na hospodářstvích, poškozených polnostech atd. bylo odhadnuto na dalších 600.000 Kč.

Bylo zřejmé, že okresní fondy nemají dostatečné prostředky na tak nákladnou obnovu zničené vsi. Poslanec Dr. Guido Klieber z Bochova proto jednal v Praze na různých místech o potřebě okamžité pomoci ze strany centrálních úřadů. Konrad Henlein, vůdce Sudetoněmecké strany (Sudetendeutschen Partei), poskytl z fondu Konrad-Henlein-Hilfsfond postiženým obyvatelům Lučin ke zmírnění první nouze na místě okamžitou pomoc ve výší 10.000 Kč.

Mezi obyvateli kraje se vzedmula obrovská vlna solidarity, množství lidí přicházelo do Lučin a rozdávalo menší příspěvky, aby ulehčilo nepředstavitelné utrpení místních obyvatel. Vznikla dobrovolná pracovní skupina, tvořená zhruba stovkou mužů, kteří pomáhali s prvotním vyklízením a úklidem. V obci byl zřízena pokladna, do které byly shromažďovány obdržené peněžní dary. Ředitel karlovarské místní skupiny Otto Hüttl publikoval výzvu, ve které vyzýval všechny spolupracovníky, aby pro těžce zasažené Lučiny složili věcné a peněžní dary v místním kanceláři. Karlovarský starosta Anton Schreitter–Schwarzenfeld přispěl např. částkou 1.000 Kč. Ředitel světoznámého karlovarského varieté Orpheum Anton Bittner věnoval do sbírky celý výtěžek úterních představení. Karlovarská spořitelna, Sudetoněmecká strana, Okresní zemědělská záložna, Schmidt-Bank a mnoho další zasílali větší či menší dary.

V následujících čtyřech letech byla stavební firmou nově vystavěna okresní silnice skrze Lučiny v délce 800 metrů, hmota náspu činila na výšku 3-4 metry. Následně se pracovalo na regulaci potoka. Vybudovány byly zpomalující přehrážky, z nichž jedna nese letopočet 1939. Nad vesnicí byly postaveny také dvě menší přehrady, které příště již velkou vodu zadržely. Kvůli nebezpečí zřícení břehů byl vybudován také přibližně 200 metrů dlouhý tunel skrze obec a vybudovány nové mostky.

Prameny a literatura:

Bachmann, M. 2018: Unwetterkatastrphe vor 80 Jahren in Hartmannsgrün, Karlsbader Zeitung 4/2018, Nürnberg, 25/26
Binterová, Z. 2004: Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 51/52
Binterová, Z. 2005: Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 43/44
Matějů, J. – Hradecký, P. – Melichar, V. (eds.) 2016: Doupovské hory, Praha, 123
SOA (698, FÚ Svatobor): Gedenkbuch der Pfarrei Zwetbau 1840-1951, 2. svazek, Státní okresní archiv v Karlových Varech
Träger, G. 1993: Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 85

Článek vyšel v časopise ARNIKA 1/2018.

http://dokumentacepamatek.cz/81-let-od-zivelne-pohromy-v-doupovskych-horach/